Strašidelné hry pro lidi, kteří nenávidí strašidelné hry

Vyděšený, ale ne frustrovaný

Hororové hry často vyžadují určitý druh odvahy, ať už se musíte brodit nechutně ztvárněnými vnitřnostmi, obcházet po špičkách neznámá zvířata nebo sledovat postavy umírat opravdu příšernými způsoby. Vidět tyto věci, jak se odehrávají ve filmu, je jedna věc, ale ve skutečnosti zažít nekonečnou sérii skokových děsů a smrtelného děsu ve formě videohry může být psychicky a emocionálně vyčerpávající – zvláště když nevyhnutelně zemřete rukou čehokoli, co jste. snaží se vyhnout a musí to dělat znovu.

Naštěstí pro nás ostatní existují děsivé hry. Tyto hry, které se zaměřují na atmosféru a náladu přes naprostý strach, vás vyděsí, aniž byste to přehnali. Jsou také mnohem shovívavější než mnoho jiných hororových her a u mnoha titulů na tomto seznamu smrt hráče ani nepřipadá v úvahu – což rozhodně pomáhá ubrat na hraně. A když smrt je na stole, často dostanete více než dost nástrojů a příležitostí, jak se zachránit před vlastním zánikem. Pokud jste hororový blázen jako já, nebo jste se jednoduše ještě nesetkali s hororovou hrou, která by vás skutečně bavila, určitě je vyzkoušejte.

Soma

Soma se příliš nezajímá o vyděšení ze skoku. Ach, stále je má a je tu několik okamžiků, kdy se budete muset proplížit kolem nevěrných tvorů, abyste se dostali ke svému dalšímu cíli. Ale vezmeme-li v úvahu, že během jeho osmihodinové cesty na dně oceánu je jen pár okamžiků, kdy se opravdu musíte bát nestvůr (a že s většinou těch setkání je absurdně snadné se vypořádat), vydávat strašidelné zvuky a křičet: boo' na tebe zde zjevně není středem zájmu.

Místo toho Soma obchoduje v existenciální hrůze a pomalu odhaluje své strašidelné vrstvy, když prozkoumáváte opuštěné podvodní výzkumné stanice, hledáte stopy a způsob, jak uniknout na povrch. Důsledky jeho zvratů nejsou hned patrné, ale ve chvíli, kdy jste hodil kredity, Soma vás účinně protáhl metafyzickou hororovou show a nechal vás vzlykat jako rozbitá skořápka lidské bytosti. To, co zde v Somě najdete, je druh děsu, který vás bude držet ještě dlouho poté, co to dokončíte.

Thumper

Něco zlověstného se skrývá v Thumperových řádcích kódu, něco vytvořeného z čistého zla. Je to pocit, který získáte ve chvíli, kdy to spustíte: „Možná bych to neměl hrát. Něco se cítí špatně.“ Ale titulní obrazovka vás láká, její lesklý chrom a atmosférické syntezátory vás lákají ke spuštění. Toto je jediný okamžik klidu, který v Thumperovi najdete – zbytek hry vám chce ublížit.

Tvůj stříbrný brouček se řítí po klikaté dráze, projíždí kolem tenkých výčnělků a utíká k bitvě s plovoucí, démonickou tváří vytrženou z nejhoršího výletu kyselinou, jaký kdy zažil. Blížíte se zatáčky, skáčete přes prohlubně s hroty a proplouváte bariérami, klepete a držíte tlačítka v čase s Thumperovým psychedelickým, polyrytmickým soundtrackem, přičemž každá jiskra a náraz vás zasáhnou jako pěstí do břicha. Thumper vyžaduje každý kousek vaší pozornosti a reflexů a vyžaduje reakce ve zlomku sekundy, aby překonal každou ze svých výzev. Čím víc hrajete, tím je to těžší a tím víc a víc se zdá, že zbytek světa odpadá, až zbudete jen vy a Thumper – a tehdy vás to konečně zabalí do svých úponků a už nepustí.

Rusty Lake Hotel/Rusty Lake: Kořeny

Pozvali jste na večeři do svého luxusního hotelu spoustu zvířecích přátel. Jako doslova. Budete zabíjet a jíst zvířata. To je myšlenka za Rusty Lake Hotel, dobrodružství na PC a mobilních zařízeních podobné únikové místnosti, kde navštívíte pokoj každého z jeho antropomorfních obyvatel, abyste vyřešili řadu hádanek, zavraždili je a naservírovali na stříbrném podnose. ostatním patronům. to je Lahodné .

Pak je tu Rusty Lake: Roots, který přepíná zvířata za lidi – což jen slouží k tomu, aby nevyhnutelná vražda byla ještě znepokojivější. I když tyto hry mohou být jakkoli temné, v jednání je vždy absurdní smysl pro humor, protože vizuální prvky karikatury Edwarda a Goreyho a naprosto směšná řešení hádanek se snaží rozesmát a zapomenout na to, jak hrozný člověk doopravdy jsi. Myslím tebe dělal napište zásnubní dopis své nové snoubenci její vlastní krví. Vy udělal to.

Bunkr

Bunkr je nejblíže filmu na tomto seznamu, ale jeho interaktivní kořeny jej povyšují nad podobná média. Hrajete jako John, osamělý přeživší zavřený hluboko v podzemním bunkru dlouho po nukleární válce, který se snaží udělat to nejlepší, co může, aby prožil zbytek svých jednotvárných dnů, aniž by se něco porouchalo. Protože nemůžete mít příběh bez konfliktů, věci jdou rychle stranou a vy musíte provést Johna útrobami bunkru, pokusit se napravit, co se nedaří, a vyřešit záhadu toho, co se všem stalo. .

Je přibližně stejně interaktivní jako vaše standardní hra Telltale – vybíráte si různá místa, se kterými budete interagovat, a během občasné akční sekvence rozdrtíte tlačítka – ale The Bunker vyniká tím, že byl celý natočen s živými herci ve skutečném, vyřazeném bunkru. Tato hra je v podstatě jednočlenná show s Adamem Brownem v hlavní roli z Hobita, který odvádí fantastickou práci prodávat emocionální váhu dospělého muže, který strávil celý svůj život, aniž by viděl sluneční světlo. Je to svižná, dvouhodinová cesta, ale je to efektně strašidelná a vysoce zábavná cesta.

Danganronpa

Dobře, ano, Danganronpa je sousto, jeho anime exteriér vypadá vyloženě sacharisticky ve srovnání s většinou ostatních her na tomto seznamu a hlavním padouchem je vycpaný mluvící medvídek. Ale všechny ty věci jsou záměrné a odzbrojují vás proti vyloženě zkaženým hrůzám číhajícím v chodbách pustého prostředí střední školy.

Hrajete jako mladý středoškolák připravený vstoupit do prvního dne na Hope's Peak Academy, škole, která přijímá jen ty nejlepší z nejlepších. Když vstoupíte do jeho dveří, upadnete do bezvědomí a probudíte se a zjistíte, že všechna okna jsou zabedněná, a vaše jediná šance na útěk je hraním hry, kterou pořádá úskočný Monokuma. Abyste vyhráli, musíte zabít jednoho ze svých spolužáků a dostat se z toho, ale pokud vás chytí, vaším trestem je smrt – a chlapče, má Monokuma zvrácený smysl pro humor? Zčásti vizuální román, zčásti detektivka, Danganronpa je v podstatě ta nejlepší videohra na téma Saw, jakou jste kdy hráli.

Alien: Isolation (v režimu nováčka)

Alien: Isolation je těžká i při normálním nastavení obtížnosti, které může být také označeno jako „Zanechte veškerou naději, vy, kdo sem vstupujete“. Titulární xenomorf má nadpřirozený, téměř prekognitivní smysl pro to, kde se za všech okolností nacházíte. Bude vás pronásledovat, ať se schováte kdekoli, a zabije vás jedním z tuctu různých příšerných způsobů – což je ještě více frustrující kvůli propasti mezi záchrannými body a nedostatečnými craftovacími zdroji. Tak proč je to vůbec na seznamu? Dvě slova: Režim začátečníka.

Toto nejjednodušší a snadné nastavení obtížnosti bylo po vydání opraveno a proměňuje Alien: Isolation z vyčerpávajícího zážitku v mnohem zábavnější výlet, přičemž si stále zachovává napětí, díky kterému je horor Isolation tak hmatatelný. Mimozemská umělá inteligence je dostatečně chytrá na to, aby vás vyčmuchala a všimla si vás, pokud si nedáte pozor, a pravděpodobně na cestě do výbušného finále párkrát zemřete, ale jednoduché chyby už nejsou rozsudkem smrti, jakým bývaly. Promění 20 a více hodinovou hru plnou frustrace a četných restartů v pořádnou 10 hodin dlouhou jízdu na horské dráze. Pokud vás odradila obtížnost Alien: Isolation, která zničí duši, vyzkoušejte velikost Novice – je to úplně jiná hra.

Resident Evil 4

Rané hry Resident Evil na PlayStation jsou jistě hororové klasiky, ale jsou frustrující, plné neohrabaných úhlů kamery, spousty backtrackingu a děsivého inventárního systému. Zatímco nedávné položky v seriálu jsou snadněji ovladatelné, jsou to sotva hororové hry, které zahrnují frenetické akční sekvence, QTE a sluneční světlo (což je jen rouhání). Jak tedy rozdělit rozdíl? Hrajete Resident Evil 4.

Resident Evil 4 představuje radikální posun v sérii, který mohl vést ke slavnému ztroskotání vlaku, kterým je Resident Evil 6, ale stále si zachovává hororovou jiskru, kterou jsme našli v dřívějších titulech. Je to akční hra a munice je hojnější než za éry PlayStation, ale stále musíte být opatrní, abyste také plýtvání. Kromě toho je nepřátelská umělá inteligence mnohem chytřejší než vaše průměrná zombie a bude se vyhýbat vašim útokům, aby vás napadla ze všech stran. Je to jiný druh hororu – takový, kde máte prostředky k boji se svým nepřítelem, ale přesto máte pocit, že na každém kroku bojujete o život.

až do svítání

Until Dawn je v podstatě interaktivní verze všech vašich oblíbených, strašlivých teenagerských slasherů, a je to tak fantastické, jak to zní. Postavy začínají jako neobyčejní pitomci, u kterých si přejete, aby už zemřeli, ale na konci fandíte všem, aby z toho vyvázli naživu (teda, každopádně skoro všichni). Vaše rozhodnutí rozhodují o tom, kdo bude žít nebo zemře během svižného, ​​osm hodin dlouhého dobrodružství.

To, co dělá Until Dawn tak skvělou hrou pro lidi, kteří nenávidí hraní hororových her, je to, jak zvládá ty nejděsivější momenty. Většinu času se jednoduše přesouváte z místa na místo, občas stisknete tlačítka nebo děláte rychlá rozhodnutí, jak se objevují na obrazovce. Tam, kde by vás jiné hry nutily prokousávat se polovičatými stealth sekvencemi, Until Dawn používá malou, soustředěnou sadu vstupů, které vás provedou svými scénáři a zajistí vám všechnu hrůzu a žádnou frustraci. A i když postavy zemřou, není to konec hry, protože Until Dawn bude pokračovat bez nich. Je to skvělá hra na hraní s přáteli, protože se všichni snaží dohodnout na tom, jaká rozhodnutí učinit – a všichni se spolu scvrkáte, když vaše rozhodnutí nevyhnutelně vedou k zániku všech.

Domov

Domov je skvělý z mnoha důvodů. Je to levné a stojí kolem 5 $, když není v prodeji. Hraje se jednoduše, protože musíte pouze procházet různými prostředími a pracovat s věcmi. Má také mnoho najetých kilometrů z estetického a chytrého zvukového designu pixel art, který se spoléhá na zadumanou ambientní hudbu a zvukové efekty, aby vyvolal svou verzi teroru. A je to relativně krátké; jediné přehrání vám zabere možná hodinu, než se přes to dostanete. Doma ale budete chtít hrát znovu a znovu, protože příběh se zcela mění podle toho, jak hrajete.

Začnete se probouzet v domě, který není váš, aniž byste věděli, jak jste se tam dostali. Vydáte se prozkoumat a dáte dohromady vodítka, která snad vnesou trochu světla do této záhady. Na Home je to, že ve skutečnosti nic neřešíte – spíše je Homeův příběh takový amorfní blob, který se začíná formovat, když sbíráte (nebo ignorujete) konkrétní předměty a vstupujete do určitých místností. Dostanete libovolný počet konců na základě voleb, které během své krátké cesty učiníte, a všechny jsou děsivé v široké škále nečekaných způsobů.

Eternal Darkness: Sanity's Requiem

I po 13 letech je Eternal Darkness stále právem oslavována jako jedna z nejlepších hororových her, jaké kdy budete hrát, a není to ani tak děsivé. Designy monster jsou rozhodně strašidelné a inspirují se vlastními znepokojivými výtvory Lovecrafta, ale Eternal Darkness je z velké části akční hra, a to docela snadná. Ne, nejděsivější na tom jsou způsoby, kterými se s vámi hra aktivně snaží rozbít čtvrtou zeď.

Když narazíte na nepřátele, váš měřič zdravého rozumu se vyčerpá, a když dosáhne určitých prahových hodnot, hra se aktivně pokusí oklamat vás, hráče, předstíráním změny televizních kanálů, ztlumením hlasitosti nebo kapáním krve po obrazovce. stěny nebo jakýkoli počet dalších vysoce zábavných gagů. Takže i když si zrovna nestrhnete kalhoty hrůzou, zastrašovací taktika Eternal Darkness vám zůstane na věky.